Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj Městys Kácov, Středočeský kraj


Historie zámku Kácov

     Barokní zámek Kácov

V místech dnešního zámku stávala druhá, mladší tvrz, která vznikla pravděpodobně v polovině 15. stol. poté, co zpustla starší tvrz (ta se nacházela JZ od Kácova na levém břehu Sázavy u Soušic). Vzhledem k tomu, že od přelomu 14. a 15. stol. byl Kácov rozdělen mezi několik majitelů, nelze vyloučit možnost, že po určitou dobu existovaly vedle sebe tvrze dvě.

K tvrzi v místech zámku se vztahuje údaj z r. 1473, kdy ze tří čtvrtin náležela Kunešovi          z Olbramovic. Stavebník si vybral místo v jižní části Kácova na okraji skalnatého svahu spadajícího strmě k Sázavě. Tento svah tvořil přirozené opevnění, které na severní straně bylo doplněno opevněním umělým, dnes již zcela zaniklým. Původní podobu tvrze nelze již         po několika přestavbách rekonstruovat. V r. 1516 tvrz náležela Kunešovu vnukovi Janu Dvořeckému z Olbramovic (+1523), po něm jeho bratrovi Přechovi Dvořeckému, který Kácov zadlužil a prodal. V r. 1536 byl majitelem Kácova Jan Tetour z Tetova, po r. 1541 Janovi synové Lev a Bedřich. V r. 1555 získal tvrz, dvůr a městečko Jan Čejka z Olbramovic. Za Janova syna Václava Čejky z Olbramovic se Kácov stal střediskem rozsáhlého panství, neboť Václav skupoval okolní statky. V rozšiřování panství pokračoval i Václavův syn Karel Čejka, kterému Kácov patřil od r. 1600 až do pobělohorských konfiskací.

V r. 1623 koupil od královské komory zkonfiskované panství Jan Werde z Werdenberku.   Ten prodal r. 1626 Kácov Janu Oktaviánovi Kinskému. Za jeho vlády vypuklo v r. 1627       na kácovském panství nevolnické povstání a vzbouřenci vyplenili i tvrz. V r. 1628 koupil kácovské panství Jan de Witte z Lilienthalu. Po jeho smrti r. 1630 připadl Kácov vdově Anně, rozené z Glauchova a ta jej r. 1635 prodala Benigně Kateřině z Lobkovic. Benigna dala poškozenou tvrz opravit a rozšířit. Vznikl nevelký jednopatrový barokní zámek, jehož přízemí bylo kamenné a první patro dřevěné. R. 1653 po smrti Benigny převzal panství její syn Vilém Popel z Lobkovic. Ten již r. 1656 prodal Kácov Františkovi Scheidlerovi, který býval vychovatelem císaře Leopolda I. a zastával i některé funkce v české zemské správě. Nový majitel žil trvale v Kácově a proto dal zámek opravit a rozšířit. Františkův syn Ferdinand Kryštof prodal r. 1688 panství generálovi Františku Bohumírovi z Kaisersteinu (+1701).     Od vdovy Marie Renaty koupil r. 1711 zadlužené panství v dražbě Karel Jáchym Breda,      ale již r. 1725 je prodal opět pro dluhy Karlu Richardu Schmidlinovi ze Schmidlin a od něj   je r. 1726 koupila kněžna Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská.

Ačkoliv Anna Marie sídlila v Zákupech, věnovala značnou pozornost i Kácovu. V l. 1727 - 1733 dala zpustlý kácovský zámek, kterému předchozí zadlužení majitelé nevěnovali pozornost, přestavět ve stylu barokního severoitalského šlechtického sídla. Přestavba zcela změnila podobu areálu bývalé tvrze, odstranila poslední zbytky opevnění a ze staré budovy   se zachovaly jen některé základové zdi. Nový zámek byl postaven na nerovném terénu, takže jeho jižní průčelí obrácené k řece Sázavě bylo dvoupatrové, kdežto severní, v němž byl           i hlavní vchod, jednopatrové. Zámek byl založen na obdélníkovém půdoryse, přičemž kratší západní a východní strana byla ozdobena věžovitými výstupky. Tyto výstupky byly stejně vysoké jako hlavní budova a byly proto zvýrazněny barokními cibulovitými báněmi.             V interiéru tvořila osu zámecké budovy chodba prostupující oběma patry, která ve své nejvyšší části převýšila střechu zámku v podobě obdélníkového polopatra, a tím vytvořila    pro zámek typickou siluetu. Z chodby byl vchod do většiny místností. Interiéry byly zdobeny především štukami. Nejbohatší výzdobu měla zámecká kaple. Průčelí byla vyzdobena nástěnnými malbami, představujícími v slepých oknech různé postavy. Od náměstí byl zámek oddělen prostou zdí s barokní branou. V této podobě se zámek zachoval prakticky dodnes.   Za dalších majitelů docházelo již jen k drobným opravám, které vzhled zámku již nezměnily. Současně se zámkem byl přestavován i kácovský kostel, spojený nyní se zámkem 150m dlouhou chodbou. Ke kácovskému panství tehdy patřilo již 28 vsí.

Po smrti Anny Marie Toskánské r. 1741 se stal zámek již jen sídlem správy panství                a úřednickým obydlím. R. 1805 bylo kácovské panství postoupeno salcburskému kurfiřtu Ferdinandovi, bratru Františka II. Ten r. 1815 souhlasil, že postoupí svá česká panství císaři Ferdinandovi II. pro Napoleonova syna Františka Josefa Karla, řečeného Orlík. Ten se panství však nikdy neujal. Velkovévoda toskánský je držel až do r. 1847, kdy definitivně připadl císaři Ferdinandovi V., který za něj postoupil toskánsku Luku.

V r. 1918 se kácovský zámek stal vlastnictvím státu. V zámku byla umístěna správa státních lesů a byty a kanceláře jejích zaměstnanců. V roce 2008 přešel zámek do majetku Městyse Kácov. V současnosti je zámek postupně opravován a slouží jako muzeum, galerie, místo kulturních akcí a částečně i k bydlení. Během prohlídkového okruhu s výkladem průvodce lze spatřit zachovalé barokní malby od dvorního malíře Karla Josefa Moraviniho a nově zpřístupněnou bohatě zdobenou zámeckou barokní kapli, která byla po necitlivých úpravách přes 50 let zazděna.